O nás

Svého prvního kavalíra jsem si pořídila v roce 1990 a od té doby mi toto plemeno naprosto uchvátilo,
a jak to vše začalo?

Moje první setkání s kavalíry bylo prostřednictvím nenápadné knížky na kterou se mnozí vzpomenou, encyklopedie psů.
V této malé ilustrované knížce jsem již jako malá holka listovala a vybírala, co si jednou pořídím. A vybrala, malého, neobvyklého psíka, do kterého jsem se na celý život zamilovala a ke kterému jsem se co by dospělá vrátila. 

Jako matka dvou dcer při otázce – koupíme si psa? jsem si vzpomněla na svůj dětský sen, vlastnit plemeno
Kavalír King Charles Spaniel.

Pořízení kavalíra, jako rodinného psa nebylo vůbec jednoduché. Skoro každý muž si představuje, že bude vlastnit psa velkého, impozantního, a tak to bylo i u nás. Můj manžel si  vymýšlel plemena jako ovčák, kolie, afgánský chrt,  apod., ale bydlíme v hlavním městě a při představě, že čekám se psem na tramvaj a ta mě opakovaně odmítne svézt, jsem tvrdošíjně trvala na psu malém. Říkala jsem vždy: „pes se musí vejít do tašky“. Za velké podpory dětí  jsem si nakonec prosadila své a na první inzerát jsem odpověděla. Měli tři štěňata, dvě fenky a jednoho psa. Psa jsem si zamluvila a lákala manžela na schůzku se štěňaty. Stále neměl čas a tak se o tomto plemeni dozvěděl až při převzetí štěněte. Dodnes si vzpomínám na jeho strašnou větu  „Větší zrůdu jsi vybrat nemohla“. 
Aronek, byl nádherný maličký kavalír, dalo se tak předpokládat, že si srdce mého muže získá. Stalo se, První můj kavalír byl pes v barvě ruby- ARON od Malešického rybníčku; byl můj, krásný a velmi líbivý.

Po dvou letech jsem  k Aronkovi zakoupila (nebo spíše jsem se ujala) 10 měsíční black & tan fenku AMICITIA MAGNIFICA Res Pretiosa, kterou prodávala její první majitelka kvůli klešťovému skusu. Jméno této fenky v překladu znamená -věrné přátelství- a věřte, že tomu tak bylo. Tato nechtěná fena se proslavila svými nádhernými štěňaty a v mnohých, dnes úspěšných chovatelských stanicích, figuruje ve třetí nebo čtvrté generaci předků. Její krev koluje takřka po celém světě. 

Na první štěňátka jsem se moc těšila, ale ouha, chovatelskou stanici jsem stále neměla.Každý chovatel se jednou dostane do stejné situace. Někdy je to prý snadné, ale já snad nic snadného v životě mít  nebudu, a tak ani vymyšlení názvu chovatelské stanice nebylo jednoduché.
Bydlím cca 3 minuty od krásného velikého parku v Praze, u Královské obory, známý spíše jako Stromovka. Název se nabízí sám, zkoušela jsem ledaco z mého okolí; z okna bytu se dívám na Bílou skálu, na vřesoviště a fontánu, na Trojskou kotlin, růžové sady..... ale ze všech mnou zaslaných názvů nikdy nic neprošlo. Vždy přišel z FCI (nebo rovnou z ČMKU) zamítavý dopis. Až třetí pokus vyšel, to když jsem vybrala jména z katalogu od firmy Baeccker, kde nabízeli sazenice kytiček. 
V Bruselu si z mé nabídky vybrali kytičku rozhodně pozoruhodnou. 
Tricyrtis je druh lilie, která se vyskytuje v několika barvách, od bílé, kropenaté (viz logo mé chovatelské stanice), červené, růžové, modré,vzácně i žluté. 
Její přirozený výskyt sahá od východních Himalájí až k Filipínám. Při prvním pohledu tato květina připomíná orchideu. 
Co jiného neobvyklého vybrat k tak úžasně aristoktatickému plemeni ? Zase jen vzácnost, neobvyklost.